Adresa zdroje (URL)

Příklad jednoduché URL

Webová adresa této stránky

Například URL této stránky, kterou můžete vidět v adresním řádku prohlížeče, je:

https://www.strafelda.cz/url

Uprostřed vidíte adresu mého webu, která se skládá ze třech částí oddělených od sebe tečkami (čteme zprava doleva, jak se postupně zanořujeme v doménovém stromu):

• doména nejvyššího řádu (cz)
• doména druhé úrovně (strafelda)
• subdoména (www)

Adresa této stránky dále obsahuje název stránky (/url). Poslední částí URL je protokol, přes který si může prohlížeč o tuto stránku požádat server. V tomto případě jde o protokol HTTPS (ono https:// na začátku).

Další možné části URL

Adresa zdroje může dále obsahovat:

1. Jméno a heslo

   Do URL je lze takto zadat, pokud ho server vyžaduje k HTTP autentizaci. Píše se hned za protokol způsobem uzivatelske-jmeno:heslo@. A nemusíte ho pak vyplňovat do formuláře.

   Zapisovat jméno a heslo do URL už se však dnes nedoporučuje, protože adresa může zůstat uložená někde v historii prohlížeče a heslo se pak může někomu zobrazit. Oficiálně je tento zůsob již označován jako deprecated (překonaný) a některé prohlížeče už ho ani nepodporují.

2. Číslo portu

   Port identifikuje požadovanou službu (píše se za doménu nejvyššího řádu a odděluje se dvojtečkou, třeba :443). Pokud však nejde o nějaký nestandardní port, není třeba ho zadávat, protože si ho prohlížeč doplní sám podle protokolu.

3. Cesta ke stránce

   Cestou je míněna struktura adresářů, ve které se stránka nachází. Nejvyšším adresářem je tzv. root., ktzerý leží na úrovni domény. Třeba zde by byl soubor index.htm v rootu: www.strafelda.cz/index.htm. A nebo je soubor někde v adresářové struktuře, pak je za doménou nejvyššího řádu vypsána cesta skrze adresáře k souboru, adresáře se oddělují lomítky (www.strafelda.cz/adresar/index.htm).

4. Název stránky s koncovkou

   Název stránky se obvykle uvádí včetně její koncovky (třeba index.htm). Pokud však stránky generuje redakční systém, celou strukturu adresářů a souborů pak pouze simuluje a reálné soubory, které se na adresách nacházejí, skrývá. To umožňuje navrhnout autorům redakčního systému prakticky jakoukoliv strukturu URL a také zde vůbec nemusí být koncovky souborů.

5. Parametry stránky

   Parametry se píší za jménem stránky a oddělují se od stránky otazníkem, například ?logged=true). Pokud je jich v URL více, navzájem se oddělují znakem &. Můžete si je představit jako promenné a jejich hodnoty (?promena1=hodnota1&promenna2=hodnota2) K parametrům stránky patří i tzv. kampaňové parametry, na kterých stojí webová analytika.

6. Fragment

   Fragment, nebo také záložka či kotva, odkazuje na určité místo na stránce. Je-li v URL zadána kotva, prohlížeč k ní po načtení stránku odroluje. Kotvy se zapisují s mřížkou na úplný konec URL (#zalozka).

Kompletní adresa zdroje tak může vypadat takto:

https://uzivatelske-jmeno:heslo@www.strafelda.cz:443/adresar/podadresar/nazev-stranky.php?logged=true&druhy_parametr=jan#nazev_zalozky

Poznámky k zápisu URL

Velikosti písmen

U názvu domény a protokolu na velikosti písmen nezáleží. Www.Strafelda.Cz je totéž, co www.strafelda.cz, prohlížeč si to na malá písmena převede. Toho se často využívá u názvů domén, kterou jsou složené z více slov. Do reklamy napíšete třeba BazarStarychAut.cz, lidem se to lépe čte a zároveň jim to funguje stejně jako bazarstarychaut.cz.

Pozor však na to, že u adresářů, názvu a koncovky dokumentu už na velikosti písmen záleží. Adresa www.strafelda.cz/index.htm tedy není to samé, jako www.strafelda.cz/INDEX.HTM.

Mezery a zvláštní znaky

Pokud se v adrese někde nachází mezera, třeba někde v parametrech, je nutné ji nahradit řetězcem %20. Programátoři tomu říkají URL encodování a existují online nástroje, které to udělají za vás. A stejným způsobem nahradí i další speciální znaky.

Diakritika v URL

Dnes již lze diakritiku běžně v URL používat, ať už českou, slovenskou nebo třeba norskou. Pokud to váš redakční systém podporuje, bude vám to fungovat, stránky se na daných URL normálně zobrazí. A nevadí to ani z hlediska optimalizace pro vyhledávače, třeba Wikipedia ji používá běžně a výborně se umisťuje ve výsledcích vyhledávání.

I přesto to však nedělejte, protože:

• Některé nástroje diakritiku v URL nepodporují → budete řešit zbytečné problémy.
• Nástroje pro webovou analytiku někdy URL změří s diakritikou a jindy ji vidí v encodované podobě (v závislosti na tom, jak funguje konkrétní počítač či telefon) → URL na některých přehledech se vám rozpadne do více řádků.
• URL s diakritkou jsou hůře použitelné pro uživatele, neumí ji třeba opsat z reklamy, je obtížné ji nadiktovat po telefonu apod.

Absolutní vs. relativní URL

Adrese ukázané výše výše říkáme absolutní URL. Proti tomu existuje relativní URL, která vychází z umístění aktuálního dokumentu (stránky, která odkaz obsahuje). V takovém případě je možné některé části adresy vynechat. Např.:

• pokud je odkazovaná stránka umístěna na téže doméně jako stránka odkazující, můžeme v URL vynechat jméno domény.
• Pokud je navíc umístěna ve stejném adresáři jako odkazující stránka, není třeba v URL psát ani cestu.

Používání relativních URL na webu má dvě zásadní výhody:

• představuje to méně psaní (a trochu to tedy zkracuje kód)
• adresy takto zadané například v redakčním sytému, budou fungovat i při změně domény

Druhý případ může nastat, když si třeba plníte obsahem nový web umístěný na nějaké dočasné subdoméně. A po naplnění ho developer přenese na finální doménu. Kdybyste při ukládání textů zadali adresy v odkazech absolutně, na nové doméně by již nefunovaly (resp. by odkazovaly na stránku na oné subdoméně a nikoliv na stránku na finální doméně).

SEO friendly a user friendly URL

V dobách, kdy začínaly první redakční systémy, řešili programátoři URL stránek pro ně tou nejjednodušší cestou – množstvím parametrů. Adresa internetové stránky obvykle vypadala takto:

https://www.example.cz/?category=slovnicek&type=detail&content=234&template=basic&lang=cz

Takové adresy:

• si uživatelé nepamatovali
• uživatele neinformovaly, jaký obsah nabízí
• se zalamovaly v e-mailech a nešlo pak na ně kliknout
• nebylo možné nadiktovat po telefonu

Modernější redakční systémy tedy začaly podporovat tzv. cool URL (tento název přešel i do češtiny), kdy výše uvedená adresa byla převedena do podoby:

https://www.example.cz/slovnicek/nazev-pojmu.php

Pokud byla adresa krátká a srozumitelná, říkalo se jí také user friendly URL (adresa přátelská k uživatelům). Pokud obsahovala klíčová slova, pak to byla SEO friendly URL (adresa přátelská k vyhledávačům). Dnes už význam klíčových slov v URL poklesl. A nejmodernější redakční systémy a e-shopy používají ještě kratší adresy, které vůbec neobsahují adresáře ani koncovky souborů:

https://www.example.cz/nazev-pojmu

Jakmile adresa stránky nereflektuje její umístění ve struktuře webu, má to zásadní výhodu v tom, že můžeme stránku přesunout v rámci webu jinam a URL se nezmění. Třeba u e-shopu, když produkt přehodíme do jiné kategorie. A URL se nezmění, ani když vyměníme redakční systém běžící na pozadí na úplně jiné technologii (místo koncovky .php by jinka bylo třeba .asp).

A trvalost webových adres, to je naprosto zásadní vlastnost – pro vyhledávače i pro uživatele. Pokud už musíme URL změnit, můžeme (a měli bychom) sice původní adresu přesměrovat na novou, ale i toto řešení má své nevýhody.

Co je URI

URI je zkratka z anglického Uniform Resource Identifier, neboli jednotný identifikátor zdroje. Je to obecnější koncept než URL, kterému je nadřazený. Přesto se však v běžné komunikaci oba termíny zaměňují.